PIVO GRANDO – Never ordinary

Je únor 2020. Pro někoho suchej únor 2020.
Fotím po večerech v pivoobchodě, to nejde být na suchu. Buď suším a nelezu tam, nebo nesuším a klidně tam vlezu, fotím a piju. Takže jsem tam vlez a fotil co si majitel přál. Deset lahviček, dvě krabičky, osm lahviček, salámek a paštiku k tomu. Žádný velký umění, ale baví mě to. Zachvíli zjišťuju, že je něco je ve vzduchu. Z těch lahví něco vyzařuje! Jsou tak pěkně barevný, jako by snad něčím voněly, lákaly. Čím to je? Snad ne jen tím, že jsem alkoholik?

Chodím tam v neděli, nebo po večerech po práci, okrádám se o volný čas a ladím tam tu pivní kompoziici. Dobře, je to za rohem, dvě minuty chůze, ale stejně, je to můj volný čas! No dobře, baví mě tam fotit a občas si i koštnout. 

Jak tam tak trávím ty podvečery, občas tam prostě do toho obchodu chodí lidi. Někdo nakoupit, někdo prodat.

"Tak vám vezu tu objednávku, Ivane.
Tady jsou ty basy,
je tam IPA,
je tam ležák,
a tady speciál,
od každýho vzorek.
Ivane, už si ode mě chutnal to bylinkový?
Míchá mi to léčitel."
"Cože?"
"No jasně, na prostatu!"
"Chachacha."
"Povídám mu, já čaje nemůžu, to by mě zabilo!
Nemohl bych to převařít?
Zkusí, čmárá a říká, jóó to je ještě lěpší!
No bezva a moment, co kdybych to před tím ještě kvasilo?
Moment, čmárá dál a povídá, jóó to je ještě lěpší!
Tak jsem z toho uvařil pivo!
No už jsme udělali 1600 litrů a nic jsme nevylili.
Takhle, to je jen pro mě a pro kamarády.
Víš já to piju v garáži a stará nemůže nic říct, vždyť se léčím přeci!
Moment, já vám jedno přinesu!"

Tak to koštujeme, chutná to skvělě. Pěkně tradiční plzeňská hořká chuť a v závěru lehounký bylinkový nádech, tymián, kustovnice a něco co jsem zapomněl. Začíná se mi tohle focení zamlouvat.

Jindy opět vrznou dveře a objeví se krásná žena.

"Dobrý den."
"Dobrý den, promiňte dneska tu fotíme, co byste ráda?" Přivítá ji Ivan ve svém království.
"Měla bych tu u vás mít balíček."
"To bude nějaká móda, co?" Tipne jí.
"Chichichi, máte pravdu. Na jméno Nezbedová."
Hypnotizuju pani Nezbedovou jak pátou svrchně kvašenou IPU.
Nezbednice, však ani brvou nehne, očkem nemrkne.
"Tady to máte, dokončuje Ivan transakci, přeju krásný den."

Jindy rozrazí dveře rudlík.

"Ivane, tady jsou ty tři basičky, platíte hotově?"
"Můžeme to nechat na příště?"
"Jasně, není problém."
"Kolik toho dneska ještě máte na rozvoz, už končíte?"
"Kdepák, teď jsme začali!"
"Chachacha."
"Václave, to je taky ajťák."
"Tak to mě těší" a pošlu zdravici.
"Ať se daří!" A zmizí s cinkotem dveří.

"Toho kluka mám rád, musíme to jeho pivo ochutnat." Hlásí Ivan.
"No jasně, to musíme!" Odvětím.

Tak já si tu po večerech fotím a on si po večerech vaří pivo, to je skvělý, je důležitý dělat co máš rád, říkám si.
A to je důvod proč o tom asi píšu, teda myslím... .)

Dneska už to bude zhruba třetí sedmička,
ale tyhle piva mají tak krásnou energii,
po nich se nespí, po nich se básní.