A je to tady znovu, mrtvé stromečky v ulicích. Nejdříve čekající vyrovnaně ve strnulém pozoru na své kupce aby mohli odpracovat svojí práci o Vánocích. Následně za pár týdnů znovu v ulicích, tentokrát jen tak pohozené, využité, opelíchané a ohlodané čekající na spásné odklizení. Čau stromku, už tě nepotřebujeme, za rok si uřízneme jinej. Nějak tomuhle zvyku přestávám rozumět. Chápu tu radost v dětských očích z ozdobeného stromečku, ale nejde tohle zařídit i s živým stromkem? Vím, že jde. Zkoušel jsem to a stromek v květináči dokáže Vánoce přežít a celý ten proces dostává další rozměr. Péče, starost o stromek, radost ze života! Musíme ho zalévat, nesmíme ho přehřát, můžeme dokonce pozorovat jak roste a když se tohle vše dobře udělá a podaří, stromek můžeme vrátit do lesa, zasadit na nějakém svém místě a nebo třeba vrátit lidem, kteří Vám takový stromek v květináči propůjčí. Co trochu zrevidovat ty tradice a zvyky? Co třeba takový vánoční les, není to dobrý nápad na celoživotní projekt?